Neskutečná síla, ještě teď mi v hlavě zní hymna. Hráči ze sebe vymáčkli tak neskutečné výkony, že v závěru mi bušilo srdce a motala se mi hlava (a to jsem představoval nehráčskou postavu a znal jsem volný scénář událostí). Fotky jsou parádní a těším se, až jich bude víc.
Petrius | 4. 4. 2011, 18.06
Já myslím, že Jany prosba ať otevřeme oči se u mě vyplnila – hledám Systém a totalitu všude. Začíná to telekomunikačníma korporacema a pokračuje vytlačováním ostatních supermarketů Albertem/Hypernovou. Dalších příkladů by se našlo hafo…
Jinak Systém byl extrasilná záležitost co se týče záporných tak i kladných emocí. Jako larp se mi strašně líbil. Řekl bych že čistě technicky je dobře naprogramovaný a zvládnutý (propletenost postav, denní program, realita hry, prostředí, dílny před hrou apod…)
Pro mě i přidanými hodnotami jsou u larpu nebývalá sebereflexe a zasazení brouka do hlavy. Prostě se mi po larpech nestává abych celé hodiny přemýšlel nad tím co ještě je a co už není morální. Případně jak funguje náš současný svět a jakou úlohu v něm mám já.
A abych tohle dostal stačilo jen zaplatit pár peněz a přečíst si krátkou PDFku – to je formát který mi poslední dobou strašně vyhovuje – ťéměř žádná příprava, silný zážitek.
Díky všem organizátorům, ale i hráčům, kteří mi tenhle zážitek připravili!
Eolis (Bořek) | 4. 4. 2011, 23.05
Mě se pořád ještě nedostává slov…nebo bych jich pořád ještě chtěl říct strašně moc.
chasník (Saša Smetana) | 5. 4. 2011, 11.33
To, co napsal Eolis, je naprosta pravda. Bud vo Systemu nejsem schopnej rict nic, anebo nejsem schopnej vo nem prestat mluvit. Nikdo, kdo se hry neucastnil, me stejne nepochopi, ale ja mam porad tak neuveritelnou potrebu to nekomu vnutit…
System byl muj uplne prvni LARP a bojim se, ze nastavil latku zatracene vysoko. Do sobotni cca ctvrty hodiny sem porad hral, ale od doby, co se zacaly veci zatracene kurvit, sem hrat prestal a zacal sem zit. Naprosto dobrovolne a prirozene sem se vzdal vlastniho zivota a prijal zivot cizi – tak prisernej psychicko-fyzickej stav (zacalo to tim, ze sem nedokazal veceret, koncilo to tim, ze sem se tras, necejtil ruce, nevnimal svoje okoli a rikal sem si, ze kazdou chvili muzu omdlit) sem v realnym zivote dosud nezazil.
Dekuju moc vsem, ktery jakkoli ovlivnili muj zazitek, jeste asi hodne dlouho nebudu vedet, kdo vlastne sem a kdo uz bych bejt nemel. Asi budu jeste chvili stat a usmivat se…
Lucka (Jana Ženíšková) | 5. 4. 2011, 20.37
Na Systém jsem jela s tím, že chci zjistit, s čím se potýkali naši rodiče a prarodiče za minulého režimu a zjistit, jak bych se chovala já v podobné situaci. Na to druhé jsem si asi úplně neodpověděla, ale to první je mi teď mnohem jasnější. Mám teď mnohem menší chuť „šlapat brázdu“…
Ráda bych poděkovala všem, kteří umožnili tenhle úžasný (a zároveň strašlivý) víkend. Díky organizátorům za práci, kterou jsme viděli i za tu, co jsme neviděli. Díky ostatním hráčům, že stvořili tenhle svět. Díky těm, na jejichž příběhu jsem se mohla podílet (pan Vávra a pan Lacina). Díky Timofeyovi za tiché a vzdálené přátelství. Díky Kristýně za to, že jsem jí mohla důvěřovat. Díky bratrovi Milanovi – starostovi, který byl sice taky slušný parchant, ale který mne vždycky vyslechl a aspoň se tvářil, že mu na mém názoru záleží. Díky taky těm, kteří na mne vůbec hodní nebyli, ale kteří mi připravili ty nejsilnější zážitky (madam Otčenášková, pan doktor či Leoš). Díky komisařovi a vyšetřovatelům ze to, že vytvořili šílenou dusivou atmosféru. A taky díky Sašovi za to, že uprostřed těch pocitů zmaru, nespravedlnosti, viny, osamělosti, zoufalství a smutku jsem mohla pocítit také hrdost a lásku. Teda ne já, ale Jana. Ale však vy mi rozumíte…
Deranius (Béda Svoboda) | 7. 4. 2011, 11.40
Už při čtení Pdfka mě mrazilo z „dokonalostí“ Systému. Dopředu jsem se připravoval na to, že to sranda nebude. A nebyla. Hráči, scénář a CP společně připravili 30 hodin nejintezivnějšího larpové zážitku a když to rozebírám po 4 dnech, tak nejspíš nejen larpového. Jak napsal Saša, na jídlo nebyla chuť, pocit tvrdého tlaku od prvních minut hry, minimálně pro mojí postavu. O to radostnější byla jákákoliv slunečná chvilka se spolužáky, při tvorbě dvojsmyslných hesel či výstřelcích výlupků Smetany a Bakaly.
Všem moc děkuji za perfektní víkend a lituju toho, že jsme spolu nemohli strávit ještě jeden, dva dny. Bylo by toho tolik k rozebrání. Systém ukázal, jak zhoubné je slepě kráčet po cestě pouhého uspokojování hmotných potřeb. Jak to člověka postupně degraduje na kur cpoucí se po krk zrním a nevnímající nic než krmitele a zrní…a to i pokud sem tam nějaká z nich zmizí..
Přijde mi, že o hře samotné se vypráví těžko. Kdo tam byl, nepotřebuje popis, kdo ne, nemůže to podle mě nikdy plně pochopit. Zážitek je nepřenosný a pouhý popis neukáže, čeho že jsme se tak báli a co nás drtilo.
Takže, ještě jednou díky a pevně doufám, že jsme se neviděli naposledy. Už jen kvůli společnému prožitku, který jsme si odnesli.
Pokud máte zájem, taková recenze/vyprávění je sepsána zde: http://www.draconica.net/?p=2288
Přejí vám slunce v životě a doufám, že Systém zůstane jen v larpovém hraní.
Jakub „CrazyMys“ Míšek (Mirek Kodet) | 11. 4. 2011, 10.39
Po týdnu od návratu ze Systému jsem schopen nějaké trochu objektivnější reflexe, která mi okamžitě nevyvolává dlouhé záseky se skelným pohledem směřujícím někam do stěny, ve skutečnosti však upřeným do Hranic.
Na Systém jsem se moc těšil. Projekt jsem sledoval již od prvních běhů a čekal jsem, až se tam konečně dostanu. Proto, v okamžiku kdy bylo jasné, že je to možné, věděl jsem, že chci jet.
Předpokládal jsem, že to bude velmi silný zážitek, jen jsem byl zvědav jak moc. Taky je asi třeba přiznat, že jsem chtěl silný zážitek. Že to může být až _takhle_ hutné by mě však nikdy nenapadlo.. Vše, kostýmy, reálie, herecké výkony, jsou natolik reálné, že to člověka vtáhne do sebe a nepustí, a následně zcela smazává již od počátku velmi tenkou hranici mezi hráčem a postavou.
Stále se mi v hlavě přehrávají jednotlivé scény. Mám pocit, jako by to nebyla „jen“ hra.. jako by to, čím jsme si tam prošli, se opravdu stalo, opravdu jsme to žili. Motivace Mirka a vůbec on jako celek se mi pod rukama vyvíjel sám od sebe, aniž bych to nějak plánoval. To jen na základě interakce s prostředím, s ostatními hráči. Nikdy jsem nic takového nezažil. Závěrečné rozhodování zda se ke všemu přiznat, i když jsem si uvědomoval naprostou iracionalitu toho aktu, nebo ne byl asi opravdu vrchol mé hry.. i když to mi došlo až doma (stejně jako důležitost jedné básně). Jsem nicméně rád, že jsem se rozhodl tak, jak jsem se rozhodl :)
Při vyprávění dalším lidem.. Vyprávěl jsem svůj příběh.. tedy Mirkův.. ale nejsem si jist jak dalece se mi podařilo přenést to nejdůležitější, pocity.. Možná to opravdu nejde. A přece, pro mě je to to nejdůležitější. Pocity. Když jsem četl Orwella, mohl jsem mít jen takovou představu, kterou měl (byť geniální) autor. Navíc sníženou o to, co jsem si sám dokázal představit. A pocity ze čtení stejně za chvíli vyprchaly.. To samé když jsem četl příběhy o stalinistických čistkách.. Tady jsem to ale opravdu prožil. Účastníkům netřeba vysvětlovat, ostatní to asi nepochopí, ale to je jedno. Já si teď snad dovedu představit jaké by to opravdu bylo. Pocity bezmoci, beznaděje, strachu. Snad teď budu také vnímavější k dílčím projevům Systému kolem nás..
A vím, že jestli to bude jen trochu možné, chci si to zahrát znova za jinou postavu. Pocítit to z jiné strany.
Systém mi možná také trochu prozradil jaký bych byl, kdybych v tom opravdu žil. O tomto musím ale ještě chvíli přemýšlet..
Když jsem viděl videa, okamžitě mě to vracelo zpátky. Zrychlil se mi tep a začal jsem se trochu třást..
Děkuju, všem opravdu moc děkuju za tento zcela výjimečný zážitek. Děkuju, že jsem to mohl prožít, že jsem se mohl učit. Díky organizátorům za skvělou přípravu a skvěle napsané postavy, a díky spoluhráčům, kteří tyto postavy oživili.. Jsem rád, že jsem tam s vámi mohl být.
David Klimeček | 4. 4. 2011, 17.22
Neskutečná síla, ještě teď mi v hlavě zní hymna. Hráči ze sebe vymáčkli tak neskutečné výkony, že v závěru mi bušilo srdce a motala se mi hlava (a to jsem představoval nehráčskou postavu a znal jsem volný scénář událostí). Fotky jsou parádní a těším se, až jich bude víc.
Petrius | 4. 4. 2011, 18.06
Já myslím, že Jany prosba ať otevřeme oči se u mě vyplnila – hledám Systém a totalitu všude. Začíná to telekomunikačníma korporacema a pokračuje vytlačováním ostatních supermarketů Albertem/Hypernovou. Dalších příkladů by se našlo hafo…
Jinak Systém byl extrasilná záležitost co se týče záporných tak i kladných emocí. Jako larp se mi strašně líbil. Řekl bych že čistě technicky je dobře naprogramovaný a zvládnutý (propletenost postav, denní program, realita hry, prostředí, dílny před hrou apod…)
Pro mě i přidanými hodnotami jsou u larpu nebývalá sebereflexe a zasazení brouka do hlavy. Prostě se mi po larpech nestává abych celé hodiny přemýšlel nad tím co ještě je a co už není morální. Případně jak funguje náš současný svět a jakou úlohu v něm mám já.
A abych tohle dostal stačilo jen zaplatit pár peněz a přečíst si krátkou PDFku – to je formát který mi poslední dobou strašně vyhovuje – ťéměř žádná příprava, silný zážitek.
Díky všem organizátorům, ale i hráčům, kteří mi tenhle zážitek připravili!
Eolis (Bořek) | 4. 4. 2011, 23.05
Mě se pořád ještě nedostává slov…nebo bych jich pořád ještě chtěl říct strašně moc.
chasník (Saša Smetana) | 5. 4. 2011, 11.33
To, co napsal Eolis, je naprosta pravda. Bud vo Systemu nejsem schopnej rict nic, anebo nejsem schopnej vo nem prestat mluvit. Nikdo, kdo se hry neucastnil, me stejne nepochopi, ale ja mam porad tak neuveritelnou potrebu to nekomu vnutit…
System byl muj uplne prvni LARP a bojim se, ze nastavil latku zatracene vysoko. Do sobotni cca ctvrty hodiny sem porad hral, ale od doby, co se zacaly veci zatracene kurvit, sem hrat prestal a zacal sem zit. Naprosto dobrovolne a prirozene sem se vzdal vlastniho zivota a prijal zivot cizi – tak prisernej psychicko-fyzickej stav (zacalo to tim, ze sem nedokazal veceret, koncilo to tim, ze sem se tras, necejtil ruce, nevnimal svoje okoli a rikal sem si, ze kazdou chvili muzu omdlit) sem v realnym zivote dosud nezazil.
Dekuju moc vsem, ktery jakkoli ovlivnili muj zazitek, jeste asi hodne dlouho nebudu vedet, kdo vlastne sem a kdo uz bych bejt nemel. Asi budu jeste chvili stat a usmivat se…
Lucka (Jana Ženíšková) | 5. 4. 2011, 20.37
Na Systém jsem jela s tím, že chci zjistit, s čím se potýkali naši rodiče a prarodiče za minulého režimu a zjistit, jak bych se chovala já v podobné situaci. Na to druhé jsem si asi úplně neodpověděla, ale to první je mi teď mnohem jasnější. Mám teď mnohem menší chuť „šlapat brázdu“…
Ráda bych poděkovala všem, kteří umožnili tenhle úžasný (a zároveň strašlivý) víkend. Díky organizátorům za práci, kterou jsme viděli i za tu, co jsme neviděli. Díky ostatním hráčům, že stvořili tenhle svět. Díky těm, na jejichž příběhu jsem se mohla podílet (pan Vávra a pan Lacina). Díky Timofeyovi za tiché a vzdálené přátelství. Díky Kristýně za to, že jsem jí mohla důvěřovat. Díky bratrovi Milanovi – starostovi, který byl sice taky slušný parchant, ale který mne vždycky vyslechl a aspoň se tvářil, že mu na mém názoru záleží. Díky taky těm, kteří na mne vůbec hodní nebyli, ale kteří mi připravili ty nejsilnější zážitky (madam Otčenášková, pan doktor či Leoš). Díky komisařovi a vyšetřovatelům ze to, že vytvořili šílenou dusivou atmosféru. A taky díky Sašovi za to, že uprostřed těch pocitů zmaru, nespravedlnosti, viny, osamělosti, zoufalství a smutku jsem mohla pocítit také hrdost a lásku. Teda ne já, ale Jana. Ale však vy mi rozumíte…
Deranius (Béda Svoboda) | 7. 4. 2011, 11.40
Už při čtení Pdfka mě mrazilo z „dokonalostí“ Systému. Dopředu jsem se připravoval na to, že to sranda nebude. A nebyla. Hráči, scénář a CP společně připravili 30 hodin nejintezivnějšího larpové zážitku a když to rozebírám po 4 dnech, tak nejspíš nejen larpového. Jak napsal Saša, na jídlo nebyla chuť, pocit tvrdého tlaku od prvních minut hry, minimálně pro mojí postavu. O to radostnější byla jákákoliv slunečná chvilka se spolužáky, při tvorbě dvojsmyslných hesel či výstřelcích výlupků Smetany a Bakaly.
Všem moc děkuji za perfektní víkend a lituju toho, že jsme spolu nemohli strávit ještě jeden, dva dny. Bylo by toho tolik k rozebrání. Systém ukázal, jak zhoubné je slepě kráčet po cestě pouhého uspokojování hmotných potřeb. Jak to člověka postupně degraduje na kur cpoucí se po krk zrním a nevnímající nic než krmitele a zrní…a to i pokud sem tam nějaká z nich zmizí..
Přijde mi, že o hře samotné se vypráví těžko. Kdo tam byl, nepotřebuje popis, kdo ne, nemůže to podle mě nikdy plně pochopit. Zážitek je nepřenosný a pouhý popis neukáže, čeho že jsme se tak báli a co nás drtilo.
Takže, ještě jednou díky a pevně doufám, že jsme se neviděli naposledy. Už jen kvůli společnému prožitku, který jsme si odnesli.
Pokud máte zájem, taková recenze/vyprávění je sepsána zde:
http://www.draconica.net/?p=2288
Přejí vám slunce v životě a doufám, že Systém zůstane jen v larpovém hraní.
Jakub „CrazyMys“ Míšek (Mirek Kodet) | 11. 4. 2011, 10.39
Po týdnu od návratu ze Systému jsem schopen nějaké trochu objektivnější reflexe, která mi okamžitě nevyvolává dlouhé záseky se skelným pohledem směřujícím někam do stěny, ve skutečnosti však upřeným do Hranic.
Na Systém jsem se moc těšil. Projekt jsem sledoval již od prvních běhů a čekal jsem, až se tam konečně dostanu. Proto, v okamžiku kdy bylo jasné, že je to možné, věděl jsem, že chci jet.
Předpokládal jsem, že to bude velmi silný zážitek, jen jsem byl zvědav jak moc. Taky je asi třeba přiznat, že jsem chtěl silný zážitek. Že to může být až _takhle_ hutné by mě však nikdy nenapadlo.. Vše, kostýmy, reálie, herecké výkony, jsou natolik reálné, že to člověka vtáhne do sebe a nepustí, a následně zcela smazává již od počátku velmi tenkou hranici mezi hráčem a postavou.
Stále se mi v hlavě přehrávají jednotlivé scény. Mám pocit, jako by to nebyla „jen“ hra.. jako by to, čím jsme si tam prošli, se opravdu stalo, opravdu jsme to žili. Motivace Mirka a vůbec on jako celek se mi pod rukama vyvíjel sám od sebe, aniž bych to nějak plánoval. To jen na základě interakce s prostředím, s ostatními hráči. Nikdy jsem nic takového nezažil. Závěrečné rozhodování zda se ke všemu přiznat, i když jsem si uvědomoval naprostou iracionalitu toho aktu, nebo ne byl asi opravdu vrchol mé hry.. i když to mi došlo až doma (stejně jako důležitost jedné básně). Jsem nicméně rád, že jsem se rozhodl tak, jak jsem se rozhodl :)
Při vyprávění dalším lidem.. Vyprávěl jsem svůj příběh.. tedy Mirkův.. ale nejsem si jist jak dalece se mi podařilo přenést to nejdůležitější, pocity.. Možná to opravdu nejde. A přece, pro mě je to to nejdůležitější. Pocity. Když jsem četl Orwella, mohl jsem mít jen takovou představu, kterou měl (byť geniální) autor. Navíc sníženou o to, co jsem si sám dokázal představit. A pocity ze čtení stejně za chvíli vyprchaly.. To samé když jsem četl příběhy o stalinistických čistkách.. Tady jsem to ale opravdu prožil. Účastníkům netřeba vysvětlovat, ostatní to asi nepochopí, ale to je jedno. Já si teď snad dovedu představit jaké by to opravdu bylo. Pocity bezmoci, beznaděje, strachu. Snad teď budu také vnímavější k dílčím projevům Systému kolem nás..
A vím, že jestli to bude jen trochu možné, chci si to zahrát znova za jinou postavu. Pocítit to z jiné strany.
Systém mi možná také trochu prozradil jaký bych byl, kdybych v tom opravdu žil. O tomto musím ale ještě chvíli přemýšlet..
Když jsem viděl videa, okamžitě mě to vracelo zpátky. Zrychlil se mi tep a začal jsem se trochu třást..
Děkuju, všem opravdu moc děkuju za tento zcela výjimečný zážitek. Děkuju, že jsem to mohl prožít, že jsem se mohl učit. Díky organizátorům za skvělou přípravu a skvěle napsané postavy, a díky spoluhráčům, kteří tyto postavy oživili.. Jsem rád, že jsem tam s vámi mohl být.